Maják Porer očima radioamatéra
22. 10. 2007
Tento můj příspěvek bude maličko odlišný od ostatních článků. Především z důvodu, že se nejedná o čistě popis dovolené, ale spíše o pohled z radioamatérského hlediska. A to jak je již všeobecně známo není pohled pro "normálního" člověka, ale pro člověka, který má většinou zcela odlišné představy o tom jak trávit osobní volno.
Celé to začalo někdy okolo září roku 2006 a dotazem:" Co takhle zkusit někam jen tak zajet a trošku si zavysílat od jinud než z té naší české kotliny?". Což o to lehce se řekne. To co se rozpoutalo potom v rámci diskuse nemělo ovšem chybu. Přesně se ukázalo, že co člověk to názor. Jiný názor. No a podle toho to taky dopadlo. Po zhruba půl roce a nekonečných nesmyslných debat na toto téma celá akce jaksi začala ztrácet na účinku. Je pravda, že se i něco povedlo. Jedna z věcí bylo určení místa. Dnes mohu prohlásit, že to byl tehdy na 80% chorvatský maják a ostrůvek Porer na samém jižním cípu Istrijského poloostrova. Pokud se podíváte na fotky tak musíte uznat, že to má svůj půvab. Jaké jsou tam podmínky fungování lze zjistit tady: http://www.adriatica.net/lighthouses/lighthouses_cz.htm
Maják Porer byl vystavěn v roce 1833 na stejnojmenném ostrůvku, jihozápadně od jižního mysu Istrijského poloostrova. Ostrůvek Porer je vlastně útesem o šířce 80 metrů a je vzdálený přibližně 2 km od pevniny a osady Premantura. Mezi pevninou a samotným Porerem je ještě menší ostrůvek, který je bez osídlení. Jeden z ostrůvků Fenoliga skutečně vyniká čímsi mimořádným - stopami dinosaurů. Dle rady jsme před pobytem na Poreru navštívili chráněnou přírodní krajinou oblast na mysu Kamenjak, kde roste 530 rostlinných druhů, z nichž dvacet jsou orchideje. Kromě jednoho druhu orchideje zde najdete ještě další dva druhy jiných rostlin, které rostou jenom zde a asi deset druhům rostlin, kterým hrozí zánik. Budete-li se muset osvěžit, navštivte Safari bar, který vás jistě nadchne svým originálním vzhledem a ještě víc vás zaujmou jeho majitelé, kteří nejsou jen obyčejným personálem restaurace, nýbrž i pravými robinzony. Zde na tomto poměrně malebném místě jsme strávili velmi příjemný den před našim odjezdem na Porer. Jen malou poznámečku. Musím říci, že pohled na nedaleký cíl naší cesty byl pro mě velmi deprimující. Zdálo se mi, že Porer je velmi velmi blízko k pevnině. Což ostatně nebyl jen můj názor. Bylo to poměrně dobře čitelné i z tváří ostatních. Celé této akce se mimo mé maličkosti (OK1HWS) zúčastnil také Vlasta OK1UXH, Honza OK1JK a Jiří OK1JST. Po nezbytném ubytování a vysvětlení si různých drobností a detailů nastalo zajišťování nezbytných proprijet na pobyt na samotném Poreru, který nás čekal od příštího dne. My jsme zvolili variantu s příjezdem o jeden den dříve a s přespáním ve městečku Premantura. Na tomto místě musím říci, že to byla velmi dobrá volba. Měli jsme tudíž dostatek času k prohlídce Premantury a jejího blízkého okolí. Neodolali jsme a navštívili jsme přírodní rezervaci na mysu Kamenjak, který se nachází nedaleko. Relaxací a odpočinkem jsme strávili příjemný den a Jirka OK1JST spolu s Honzou OK1JK neodolali a okusili vodu jaderského moře. To se nacházelo od místa našeho ubytování asi 20 minut běžnou chůzí. Zbytek času jsme věnovali nezbytnému doplnění zásob. Po společné večeři pomalu ale jistě přicházel čas spánku neboť únava po cestě a následně prožitém dni udělala své. Samotný odjezd na Porer byl domluven na příští den ráno. Po přemístění veškerého potřebného materiálu a našich maličkostí do nedalekého přístavu jsme se již nalodili na loď kapitána Giotta a vypluli jsme směr maják Porer. Moře bylo zcela klidné počasí nádherné a tak vše proběhlo tak jak má. Po zhruba čtyřiceti minutové plavbě rybářským kutrem jsme dorazily na konec naší cesty. Samotné vylodění bylo otázkou chvilky. První dojmy byly úžasné a velmi se mi ulevilo, že to zase až tak úplně blízko od pevniny není. Plavat bych to nechtěl i když to je jen asi 2 km od pobřeží. Prostě nádhera. Po nezbytném rozkoukání a ubytování jsme se jali budovat naše vysílací zázemí.
Naistalování transceiverů bylo otázkou krátké doby a i různá udělátka okolo se brzy ocitla na správném místě. Jako první z antén jsme společnými silami nainstalovali vertikal pro pásma 40/20/15/10 m a hned následoval otočný dipol od firmy ECO na WARCová pásma 30/17/12 m. Později se přidaly i drátové antény dipolového typu pro spodní pásma 160/80/40 m v několikerém provedení. Jako taková ta pověstná třešnička na dortu byl jako poslední natažen delta loop pro pásmo 80 m s vrcholem okolo 30m vysoko. Výborně fungoval vertikál a hlavně WARCový dipol a nebylo tudíž ani divu, že tyto dvě antény byly neustále v provozu. Stanice byly v provozu prakticky od soboty do soboty následující týden od velmi brzkých ranních hodin až po pozdní noční hodiny. V tuto dobu byla v provozu minimálně vždy jedna stanice a tudíž i jedna značka. Jako pilotní provozy byli již tradičně CW a SSB. Dále bylo hojně využíváno RTTY, BPSK31 a v menší míře také SSTV a OLIVIA, ale to spíše jen opravdu symbolicky. Ti kdo měli takříkajíc volnou chvilku využívali jí koupáním, rybolovem, vařením, pořizováním fotodokumentace, vylepšováním našeho vysílacího pobytu různými diskuzemi a nebo prostě jen tak odpočinkem.
Postupem času začalo pomalu v noteboocích přibývat spojení a tím i dobrý pocit, že jsme tam nebyli úplně zbytečně. Jen tak pro pořádek a úplnost informací bylo naše vybavení následující:
TRX: Kenwood TS 570D, Kenwood TS 480SAT,Yaesu FT 897 + ATU Z100
ANT: Vertical 40/20/15/10 m, Rotary Dipol 30/17/12 m, Delta Loop 80 m, drátové dipoly pro pásma 40/80/160 m
NB PC: HP Omnibook 6000, 2x Compaq Armada 110
Software mimo nutných operačních systémů byly použity programy MMVARI (PSK,RTTY), MMSSTV (SSTV), MIXW (OLIVIA) a jako logovací program byl použit WIN-EQF (CW,SSB).
Musím říci, že to bylo pro dvě pracoviště tak akorát. Zařízení bylo neustále v něčí permanenci a v provozu. Čas plynul a pomalu polehoučku se blížil čas návratu. Ten nastal v sobotu v dopoledních hodinách. Po nezbytné snídani a udělání posledních spojení nastalo definitivní zbalení zařízení včetně posledních antén. Okolo 11 hodiny pro nás přijel kapitán Giotta se svými pomocníky. Nastalo bleskové nalodění a zpáteční plavba do přístavu v Premantuře. Přistavení našeho přibližovadla značky Wolgswagen Sharan a poskládání našich věcí si vyžádalo taky svůj díl času. Zpáteční cesta přes Istrijský poloostrov, Slovinsko a Rakousko proběhla vcelku standardně v duchu nabytých zkušeností a dojmů. Bilance spojení je taková jaká je a nutno si říci, že vzhledem k atraktivitě 9A i vcelku očekávaná. Samotné 9A, IOTA, nejsou ničím mimořádným a pak lze jen jako zajímavost uvést existenci majáku a jeho samostané číslo WLOTA. Celkově z mého pohledu tuto akci musím ohodnotit jako zdařilou a úspěšnou.
Zde na tomto místě musím za sebe poděkovat všem účastníkům za velmi příjemně prožitý týden naplněný naším společným hobby. Vlastovi OK1UXH za příkladný a vzorný přístup při zajišťování pobytu, naše žaludky a za bezpečné řízení vozidla, Jirkovi OK1JST za moře hodin strávených při cw provozu, Honzovi OK1JK za obětavý přístup při běžném denním fungování, zajištění spousta věcí okolo a za zajištění pozice druhého řidiče.
Také musím vyzvednout několik málo věcí, které jsou sice nedůležité pro lidstvo ale, velmi důležité a takřka historické pro některé jednotlivce. Jako úplně první věc bych uvedl absolutní a totální zhasnutí majáku v nočních hodinách a za plného provozu. Nebudu jmenovat neb to byla kolektivní akce, ale Jiří děkuji za super zážitek. Opravdu tma jak v pověstném pytli. Jako úplně první jsme byli radioamatérská OK expedice na tomto místě. To nám už nikdo nikdy nevezme a já osobně jsem velmi potěšen tímto faktem. Neuvěřitelným způsobem se nám podařilo zkrátit proces úlovek ---> porcování ---> usmažení ---> konzumace. Docházelo totiž doslova během několika minut od vlastnoručního ulovení až po konzumaci ryb. A nemyslím si, že to bylo hladem. Obsazení pásem od 160 - 15 m není špatné a šest druhů provozu taky není vůbec k zahození. Navázané QSO se všemi světadíly včetně Antarktidy je už jen otázka rutiny. Je pravda, že každý člen výpravy měl nějaké to své prvenství. Důležité bylo, že vše fungovalo tak jak mělo. Tím myslím hlavně ten fakt, že nic neodešlo do radioamatérského nebe. Drobné a vcelku očekávané problémy samozřejmě byly. Ale to už je věc jiná.
Musím říci, že to bylo pro dvě pracoviště tak akorát. Zařízení bylo neustále v něčí permanenci a v provozu. Čas plynul a pomalu polehoučku se blížil čas návratu. Ten nastal v sobotu v dopoledních hodinách. Po nezbytné snídani a udělání posledních spojení nastalo definitivní zbalení zařízení včetně posledních antén. Okolo 11 hodiny pro nás přijel kapitán Giotta se svými pomocníky. Nastalo bleskové nalodění a zpáteční plavba do přístavu v Premantuře. Přistavení našeho přibližovadla značky Wolgswagen Sharan a poskládání našich věcí si vyžádalo taky svůj díl času. Zpáteční cesta přes Istrijský poloostrov, Slovinsko a Rakousko proběhla vcelku standardně v duchu nabytých zkušeností a dojmů. Bilance spojení je taková jaká je a nutno si říci, že vzhledem k atraktivitě 9A i vcelku očekávaná. Samotné 9A, IOTA, nejsou ničím mimořádným a pak lze jen jako zajímavost uvést existenci majáku a jeho samostané číslo WLOTA. Celkově z mého pohledu tuto akci musím ohodnotit jako zdařilou a úspěšnou.
Zde na tomto místě musím za sebe poděkovat všem účastníkům za velmi příjemně prožitý týden naplněný naším společným hobby. Vlastovi OK1UXH za příkladný a vzorný přístup při zajišťování pobytu, naše žaludky a za bezpečné řízení vozidla, Jirkovi OK1JST za moře hodin strávených při cw provozu, Honzovi OK1JK za obětavý přístup při běžném denním fungování, zajištění spousta věcí okolo a za zajištění pozice druhého řidiče.
Také musím vyzvednout několik málo věcí, které jsou sice nedůležité pro lidstvo ale, velmi důležité a takřka historické pro některé jednotlivce. Jako úplně první věc bych uvedl absolutní a totální zhasnutí majáku v nočních hodinách a za plného provozu. Nebudu jmenovat neb to byla kolektivní akce, ale Jiří děkuji za super zážitek. Opravdu tma jak v pověstném pytli. Jako úplně první jsme byli radioamatérská OK expedice na tomto místě. To nám už nikdo nikdy nevezme a já osobně jsem velmi potěšen tímto faktem. Neuvěřitelným způsobem se nám podařilo zkrátit proces úlovek ---> porcování ---> usmažení ---> konzumace. Docházelo totiž doslova během několika minut od vlastnoručního ulovení až po konzumaci ryb. A nemyslím si, že to bylo hladem. Obsazení pásem od 160 - 15 m není špatné a šest druhů provozu taky není vůbec k zahození. Navázané QSO se všemi světadíly včetně Antarktidy je už jen otázka rutiny. Je pravda, že každý člen výpravy měl nějaké to své prvenství. Důležité bylo, že vše fungovalo tak jak mělo. Tím myslím hlavně ten fakt, že nic neodešlo do radioamatérského nebe. Drobné a vcelku očekávané problémy samozřejmě byly. Ale to už je věc jiná.
Pár drobných statistických maličkostí za mou osobu pod značkou 9A/OK1HWS:
První mé QSO bylo navázáno dne 9.9.2007 se stanicí T94WG v 06:03 UTC na kmitočtu 7014 kHz telegrafním provozem a to oboustranným reportem 599. Bylo navázáno celkem 410 QSO a to následovně těmito druhy provozu:
PSK31 ................................... 82 QSO
RTTY ................................... 3 QSO
OLIVIA ................................ 4 QSO
SSTV ................................... 5 QSO
FONE ................................... 125 QSO
CW ...................................... 191 QSO
Toto je bilance čistě jen za mou maličkost.
Poslední QSO bylo navázáno dne 14.9.2007 se stanicí RN6AH v 16:04 UTC na kmitočtu 14194 kHz fone provozem s oboustranným reportem 59. Dle zdělení místního zaměstnance a správce majáku p. Željka jsme byli vůbec první radioamatérská výprava z OK. Před námi tam bohužel již dříve byli radioamatéři z DL,9A,S5 a I. Nepodařilo se mi zjistit jakými provozy vysílali hamové před námi ale troufám si tvrdit, že minimálně OLIVII jsme použili vůbec jako první a možná i PSK31 a SSTV.
Během našeho pobytu jsme měli tu čest zažít i poměrně krušné počasí kdy začalo velmi foukat a zvedly se i docela slušné vlny. Takové drobné detaily jako, že nám zhruba třetí den pobytu došla užitková voda, která se musí na Porer dovážet, nás nemohly rozházet. Je pravda, že chodit vykonávat potřebu přímo do moře za vlnobití není nic moc. To by mohl lépe popsat Jirka OK1JST, který to zažil na vlastní kůži. Umývat nádobí pitnou vodou je vcelku klasika. Splachovat záchod slanou mořskou vodou už tak zcela běžné asi není, ale jde to docela obstojně.
Během našeho pobytu jsme měli tu čest zažít i poměrně krušné počasí kdy začalo velmi foukat a zvedly se i docela slušné vlny. Takové drobné detaily jako, že nám zhruba třetí den pobytu došla užitková voda, která se musí na Porer dovážet, nás nemohly rozházet. Je pravda, že chodit vykonávat potřebu přímo do moře za vlnobití není nic moc. To by mohl lépe popsat Jirka OK1JST, který to zažil na vlastní kůži. Umývat nádobí pitnou vodou je vcelku klasika. Splachovat záchod slanou mořskou vodou už tak zcela běžné asi není, ale jde to docela obstojně.
Náhledy fotografií ze složky Porer 2007
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář